Komentáře
Přehled komentářů
Drahá Saty,jsem rád,že mě přejete jen to nejlepší.Děkuju Vám za to,Tobě i Bandy a všem ostatním,kteří čtou tyto skvělé stránky.Ještě jednou moc děkuji a Vám přeju to samé...Váš Lucius
Hodně štěstí. Tobě i Lence. V sobě najdete to nejkrásnější tajemno.
Ahojky Luciusi, není dlouhá doba od první chvíle, kdy jsi plný smutku napsal do komentáře první písmenka. Tvoje dobré srdce a vlastnosti spolu s dotekem tajemna ti přinesly v krátké době štěstí. Nezapomínej, že tyto vlastnosti si máš chránit, nikdy je neměň, nezahoď jako nepotřebné. Pozdravuj ode mne Lenku a přeji vám štěstí a lásku.
Drahá Saty,nezanevřel jsem na Tebe,ani na nikoho jiného,jsem jen trochu víc vytížený,prací,muzikou a hlavně Lenkou,(přítelkyně,je krásné mít někoho,ke komu se můžeš vracet.myslím že takový vztah máš i Ty.Tajemno je semnou pořád,i když už ne v takové míře,jako když jsem byl v "horším" psychickém prostoru :)který teď považuju za vyřešenou minulost.Saty,mám Tě rád a s Tvýma stránkama zůstanu jak to bude jen možné,děkuju Ti za ně,Lucius
Ahojky Luciusi, myslela jsem si, že jsi na nás zanevřel a jsem ráda že tomu tak není. Potěšila mě i tvoje zpráva, že máš novou lásku. Někde jsem slyšela, že na starou bolístku je nejlepší nová nápalst. Potěšilo mě to proto, protože ve tvým psaní bylo předtím hodně smutku. Ať chcem, nebo nechcem, jsme ovlivňování náladou a stavem v kterým jsme a jde to i z písmenek poznat. Přeju ti štěstí v lásce, přeje ti to i tajemno, který tak dobře znáš. Bývá stále občas s tebou?
Drahá Saty,dlouho jsem tady nebyl,mám vcelku příjemné povinnosti,spojené s mou novou přítelkyní,je to báječná žena.Nicméně bych chtěl poděkovat Monči,že je stejná jako já a snaží se pomáhat seč to jde a kolikrát třeba taky ví,že je to bezvýsledné.Pomáhat je lidské a krásné.K Radkovi:Klidně můžeme psát diskusi na jiné téma,je spousta témat,které můžeme projít,Mě to zde vcelku hodně pomohlo,napsal jsem co jsem cítil,dostal jsem odezvu,nejen od Saty,ale i od jiných lidí a toho si nesmírně vážím.Doufám,že i já tímto psaním někomu z Vás pomůžu,moc bych si to přál...pro Vás,Váš Lucius
Je hezké,že ráda pomáháš.Nenech se mými komentáři v této činnosti znechutit.
K tomu narození.Nepamatuji se,že bych se kdy narodil.Ale říkali mi to rodiče.Tak se snažím tomu věřit.Ono záleží,co se rodí.Základ člověka a nejen člověka je skutečně neměnný.Je to ona "hlubina bezpečnosti"o které např. píše i Komenský v Labyrintu světa a ráji srdce.Poupravit se každý může.A dělá to mnohdy i nevědomky stále.Do té doby,než si uvědomí,čím vlastně je.Ale ani tím vůbec nic nekončí.
Když dveře zavíráš,něco nového otvíráš.Žádný definitivní "konec" neexistuje.
Pěkný den Moni i Všem co tyhle řádky zrovna čtete.
Tak piš na jiné:-D
Neboj, mám dost energie i na jiné věci, ale ať Lucius ví,že v tom není sám.:-)
Blbý je, že člověk se v základu v podstatě nemění už od narození. Může se pouze poupravit.
Opět opakuji..trápíš sebe.Nerespektuješ realitu tohoto světa.Žer,nebo budeš sežrán.Ty naše uměle vykonstruované představy o něčem jiném,hezčím zde jsou jen představami rádoby krásnějšího světa.Nic víc.
Vše o pozornosti vědomí(nás)...nás..kam jde naše pozornost tam i vlastně jsme,to i oživujeme a mnohdy se tím i nevědomky jakoby stáváme.
Už mě nebaví dál psát na tohle téma.
Nahluchlé zvony
ve větru se kymácí.
Jak típnout špačka!?
:-) tak to mám stejný problém jako Lucius, vždycky mě trápilo a trápí, že nemůžu pomoci, jak bych chtěla, nejhorší pocit, co znám , je bezmocnost. Jediné, co se dá dělat, naučit se s tím žít s co nejmenším dopadem na vlastní osobu, abych teda měla sílu pomoci aspoň v tam, kde můžu. Docela začarovaný kruh. :-)
Jinak jsem ještě chtěla popsat můj pocit, proč je smutno za těmi, co už nejsou mezi námi. Cítím to asi takhle: mám je všechny v srdci, to je fajn, ale když na mě přijde smutek.......chybí mi dotyčného obejmout, cítit jeho vůni, pulzaci, objem těla. Řídíme se i smysly, nejen srdcem, tak mi připadá vztah k těm, co mi odešli něco jako láska na dálku.
Jsi hodný,že se snažíš všemu pomáhat.Bohužel s realitou tohoto světa nic nenaděláš.Jen se sám trápíš vizí,že nemůžeš např. pomoct všem zvířátkům.I chřipková bakterie je jen zvířátko.V egyptě před strachem z něj vybili všechny prasata v zemi.A byly jich desítky tisíc.Nikoho ani neudiví,nač tam ty prasata chovali,když je pro ně vepřové tabu.Lidská hloupost zabíjí daleko víc,než samotná přirozenost přírody.
Svět nezachráníš,zkus zachránit sebe,dokud můžeš.Člověk nikdy neví,kdy dohoří jeho svícen a kdy v šklebu ďábla zříš pekla jícen.Jsou i daleko horší úrovně nežli pozemské.Ale to se tebe s tvou povahou určitě netýká.Proč to tu všechno vlastně blábolím?Také bych lidem rád pomohl,jenže je to na nich a hlavně v nich,v každém z nás.Víc k tomu ani neumím a ani není zapotřebí.
Přeju hezké dny a světlé okamžiky
Ti mocní se nesnaží nikomu pomáhat.Chtějí více moci,pěněz atd..Je to nemoc.
Nikdy nebudou vlády,které by byly skutečně demokratické a snažící se pomáhat všem.Tahle utopistická představa už mnohokrát zkrachovala a vždy zkrachuje.Jako zkrachovala i idea "světlých zítřků"
Docela trefně tohle popisuje Orwell ve své Farmě zvířat.
Z tohot světa nebude nikdy nějaký "lepší svět".Tenhle svět je světem Ďábla a je co se duchovní úrovně a uvědomění od Boha odpadlý a pokleslý.Žer,nebo budeš sežrán.Taková je opravdová realita tohoto světa.Myslet si,že se v budoucnu díky lidem něco změní je čirou bláhovostí.
Každá pomoc bližnímu ale vždy najde svou odezvu.I ty skutky zlé.V tomhle je zákon ehm..dejme tomu karmy neúprosný a platí na vše a všechno bez rozdílu.
Drahá Saty,píšu Ti,protože jsem měl docela otřesný zážitek,který se mě osobně netýkal,ale přece mě zasáhl.Jak si spolu tak píšeme,tak jsi napsala,že není třeba se bát,jít večer např.do lesa,že Tě tam stejně napadne možná jen klíště...Samozřejmě je to pravda,ale budu Ti oponovat,představ si že nejsi v lese,ani nějaké džungli,kde je mnoho živích tvorů vystaveno právu silnějšího,ale jsi v džungli civilizační,mezi mrakodrapy,auty,náklaďáky,obchody a nacházíš se i na dálnici D1 směr Brno - Praha,za 9 křížema,asi 3 roky zpět.Ten zážitek,který mám je ten,že jsem přijížděl k inkriminovanému místu a tvořila se tam kolona.Viděl jsem z dálky,že se tam něco děje,tak jsem začal brzdit,protože přesně v tu dobu,kdy jsem přijížděl já,tak tou dobou přijížděli i hasiči a záchranné složky.Řekl jsem si,zase jedna nehoda,nestihnu vykládku,bude průser,ale pak jsem uviděl obraz,jak je na vozovce rozbitý osobám,náklaďák a motorka,která vše zavinila a co bylo nejhorší,když jsem se dostal blíže k osobnímu autu,tak z něj vystříhávaly malé dítě,zkoušely jej oživit,avšak marně,asi po 10 min.oživování to dítě "zavřely" do černého pytle a prostě jej odvezli,mě neznámo kam.Proč Ti to sem píšu...Ani nevíš co se ve mě odehrávalo,zapomněl jsem na to,že nestihnu vykl.,nezajímal mě čas,chtěl jsem pomoci tomu dítěti,moc pomoci,ale Bohužel jsem přijel pozdě.Stejně si myslím,že by mě za tím dítětem ani nepustily,nebo že bych se k němu nedostal a kdyby,tak bych asi nepomohl.Jistě,nedávám si to za vinu,ale přece jenom,člověk nad vším tímto hodně přemýšlí a říká si:Co kdybych tam byl dřív...??Změnilo by se něco...?Snažím se pomáhat všem ,protože nevím,kdy to budu potřebovat sám...Pro Tebe...Lucius..
Touhou hodně lidí je, nějak pomoct těm, co to potřebují a těch je neskutečně mnoho. Je paradox, že tuhle vlastnost mají lidi, kteří nemají moc a proto se musí omezit tím, že pomáhají podle možností nebo schopností ve svém okolí. Ti co moc mají a mohli by udělat něco pro to aby byl svět lepší, se nedokážou domluvit a raději se nechávají ovlivnit jinými zájmy, které s pomocí nemají nic společného. Takových lidí jako jsi ty není mnoho, díky za to že jsi.
Drahá Saty,pomoct je třeba všem bez rozdílu.Kdo takovou pomoc potřebuje,je třeba mu ji dát.Jen je někdy problém se "trefit"do toho správného okamžiku,aby nebylo pozdě.Strašně rád bych pomohl všem lidem na světě a nejen lidem,ale i zvířátkům,ale nějak to nezvládám.Ono to ani nejde zvládnout,ale aspoň je mě útěchou a radostí právě tu radost rozdávat i lidem bez problémů.Víš Saty,už jsem to sice psal,ale je to nádherný pocit,když někomu pomůžeš,je to krásné vidět uplakané oči,do kterých viditelně pluje takové to magické dobro a úleva.Když se ty unavené a uplakané oči znovu rozjasní,není nic lepšího na světě.Baví mě to pomáhat,nejen mluvením,ale i činy.Zvláště,když třeba hraju někde ve školce pro děti a vidím je,jak se baví,jak si zpívají se mnou...Je to prostě balzám na duši.A právě tohle by si měli uvědomovat lidé s problémi,kteří chtějí dobrovolně ukončit,už beztak krátký život.Nemáme toho času nikdo na rozdávání.Jak jsem to napsal v básni -Čas- ...nikdo neví,kdy oči mě zatlačí...pro Vás,Váš Lucius...
Jak se říká...život je pes a jen silní jím projdou až do posledního dne který je jim předurčen. Pozitivní na tom je, že těch silnějších je daleko víc. Menšina, slabší a zranitelnější si někdy svůj odchod uspíší. Taky jsem přemýšlela, co strašného se jim muselo stát, že se tak rozhodli a zjistila jsem, že se jim stalo to, co se stává každý den spoustě lidem, ale ti druzí se s tím dokážou vyrovnat, nebo měli štěstí, a měli u sebe někoho, kdo jim to rozmluvil a podržel je v té chvíli. Mezi ty druhé patříš i ty. Psal jsi, že jsi také zrovna neměl na růžích ustláno, ale je to za tebou a určitě jsi teď o to silnější. Správně děláš, že za sebou nevláčíš minulost, že jdeš dopředu a navíc, že dokážeš pomáhat těm kdo to potřebují. Jsi dobrý Luciusi.
Drahá Saty,to co píšeš,je moudré,psal jsem o sebevrazích a o tom,že je nechápu,ale nějak jsem opomenul to,že se taková věc může stát i mě...Každému...Je to smutné,když v jeden den,ráno vidíš někoho,kdo se moc trápí a večer uvidíš na vývěsce jeho parte a víš,že nebyl nemocný,neměl,např.autonehodu,nesrazil jej vlak,ale víš taky,že třeba "bojoval" v poledne v nemocnici o život,díky svému rozhodnutí,že si přeřezal tepny.Jak jsem dříve napsal,nechápu takové rozhodnutí.Ale vím,že bych se snažil takovému člověku pomoci,jakkoli.Vždyť žít je krásné.A i když jsou někdy problémy,tak jak přišli,tak odejdou,sice někdy později,ale odejdou a vyrovnání se s tím,že problém je a bude delší dobu,je sice těžké,ale téměř vždy je šance na vyřešení daného problému.Pokud je těch problémů více a třeba např.zrovinka finančních,či partnerských,tak u nich je veliká šance na vyřešení vždy.Možná je doprovází i velký díl ostudy a zahanbení,ale ta taky během chvíle odejde,kamsi do neznáma.Sám o tom dost,vím,prošel jsem i finanční krizi,kterážto pro mě byla totálně katastrofální a "bankrotoval" jsem celých 16 měsíců,kdy jsem neměl vůbec nic a to do slova,samozřejmě i mě provázeli takovéto černé myšlenky na sebevraždu,ale přece jen jsem neztratil soudnost a šel jsem dál.Mnoho lidí mě neustále podráželo nohy dál,ale vše je o tom,že člověk i takto zkoušený osudem,nesmí podlehnout a musí jít hrdě dál a dál.Je to nějaký čas od mé velké krize a teď mám byt,mám práci,mám kapelu,ve které zpívám,mám přátele,staré i nové,(mezi nima jsi i Ty Saty),prostě život jde dál.Můj žebříček hodnot se sice hodně změnil,ale žiju dál a "na plný plyn" a nemám čas,(a ani jej nechci mít),se zastavit a vracet se zpět do nepřátelského území minulosti,velkých podniků,krachující osobnosti,(mojí),prostě jít jen do předu a zpět se vracet jen když je třeba někomu pomoci a upozornit jej na problém který jsem sám zažil a do kterého se právě bezhlavě řítí další člověk.Nejlepším řešením se říká,že je práce,myslím,že to rčení má něco do sebe.Kdo má problém se sebevražděním a přece jen ještě čte tyto stránky,zkuste se,prvně zamyslet a obrátit na někoho kdo potřebuje Vaši pomoc,i kdyby ta pomoc měla být někomu úplně cizímu,zkuste pomoci - uvidíte že to strašně moc pomůže,nejen Vám,ale i ostatním...vemte rozum a sílu do hrsti a věnujte je potřebným...bude Vás to hřát u srdíčka...nejen Vás...Lucius
Ahojky Luciusi, tak ses přesunul? To je dobře, doufám že tě najdu i v jiných rubrikách. Zážitek z klinické smrti také nemám, jen z astrálu, ale na webu je s námi kamarád, který to zažil 2x. Nevím co bych odpověděla, kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych to chtěla zažít. Je to asi dost velký zásah do myšlení člověka a změněný pohled na svět. Souhlasím s tebou, že by si nikdo neměl brát život, ale tomu se nezabrání. Bývá to rychlé rozhodnutí, když psychika neunese životní těžkosti. Proč smutníme po lidech kteří nás opustili, i když víme, že jejich duše nezemřela? Asi proto, že nevíme jaký je ten jiný svět a pak taky, zůstane prázdné místo u stolu, vedle tebe a ve tvém srdci.
Drahá Saty,jelikož procházím pozorně Tvé stránky,dostal jsem se i sem.Mám ten dojem že když člověk zemře,odejde,anebo se nachází "pouze"v klinické smrti,odejde z tohoto světa pouze jeho tělesná schránka,která se dle bible vrátí zpět do lůna země.Nicméně,to,že je v lidské mysli nějaky jiný prostor,jiná dimenze je určitý výplod fantazie,který,ale,funguje po staletí.Já sám nemám takový zážitek,ani nikdo z mích přátel neměl tu čest,něco takového vyzkoušet,i když připouštím,že taková zkušenost nepřichází z řad dobrovolných úkonů.Lidská bytost je šíleně složitý mechanismus a chápání kolem smrti je nepředstavitelné.Já osobně například nerozumím sebevrahům,i když opět připouštím,jsou to lidé kteří mají problém a neví jak jej řešit,ale přece se mě !!nechce!! chápat jejich rozhodnutí dobrovolně odejít z tohoto světa.Ano,chápu to u lidí,kteří jsou těžce nemocní zákeřnou a neviléčitelnou nemocí.Ale jinak nevidím nikde a nikdy důvod jít vstříc smrti dobrovolně.Říká se nikdy neříkej nikdy,ale taky se říká láska je pomíjivá,blbost je věčná...Pokud někdo udělá krok vpřed smrti "z blbosti"většinou se ten krok povede,ale už se nedá vrátit...Kolik je v tom "kroku blbosti" následné bolesti,smutku?I když vlastně dle výzkumu víme,že mysl zemřelého žije někde v jiném prostoru dále s námi?I když to víme,tak z jakého důvodu smutníme po blízkých,kteří zemřeli,snad že odešla tělesná schránka?Vždyť je to jen schránka orgánů...důležitých orgánů...velmi důležitých orgánů...Lucius...
Ahojky Martino, to co jsi zažila...byl jen krásný sen. Byla jsi v bezvědomí, nikoliv v klinické smrti. Tvůj mozek pracoval a tvoje srdce stále bušilo. Také píšeš, že jsi křičela. Ten sen byl obranný mechanismus tvého těla, proti tomu, co jsi vytrpěla. Jsem ráda, že to u tebe všechno nakonec dobře dopadlo a že jsi zdravá ty i tvoje dcera.
Měla jsem při svém druhém porodu velké komplikace.Ztratila jsem mnoho krve a lékari stále bojovali o můj život,narodila se mi krásná zdravá dcera a já jsem byla 4hodiny v ohrožení života.Byla jsem v bezvědomí a vzpomínám si na krásný sen kde mi bylo nádherně a nepopsatelně teplo.Všude mě obklopovaly nádherné velké květy,převládala teplá barva těch kvetů.Hlavně oranžová,hnědá,červená i žlutá barva.Vím jedno,bylo mi tam tak dobře že jsem nechtěla toto místo opustit,byla jsem úplně někde jinde.Cítila jsem se v bezpečí.Jedna pacientka zaslechla jak jsem křičela aby mě nechali být.Pak jsem se přeci jen probudila a uvědomila jsem si že musím žít už kvůli mé holčičce a synovi který se doma za mě i s tatínkem modlili.Lékařem mi bylo později řečeno,že to byl velký zázrak a že si sám myslí,že jsem byla vymodlená nazpět.
Nemýlím se, když se domnívám, že toto je hlavním tématem této komnaty ?
Jenže doktor mediciny filozofie R.A.Moody napsal v roce 1975 knohu "Život po životě", kde shromáždil spoustu výpovědí lidí, kteří se octli ve stavu klinické smrti. Ovšem ani objevení života po životě ho neuspokojilo (sám se v dalších svých dílech ironizoval) a po intenzivním zážitku z hypnotické seance uvěřil v možnost reinkarnace. a vrhl se spolu s Paulem Perrym do odhalování vědomí před narozením a tedy o "životě před životem". To, že má v Alabamě soukromý ústav se zrcadlovou místností, kde jeho hosté hovoří s duchy zesnulých přátel, přisuzujíc těmto výletům do minulosti léčebný efekt umožňující zbavit se depresí, fobií a závislostí je věc jedna.Protože R.A.Moody je od roku 1998 vedoucím katedry pro studium vědomí na univerzitě v Las Vegas,rád bych se dověděl něco o tom "životě před životem."
Salvator Dali přece barvitě popisoval své zážitky z introuterálního života.(vnitroděložní život)
po ceste po ktere mas jit tak te ta cesta dozene a polozi se pred tebe sama.
Stalo se me.
Možná-co je cesta podle mně,nemusí bejt cesta podle tebe a nakonec ani podle přirozenosti.Netlačim na to,jen to tak cejtim.Cejtíš-li jinak,i tvá cesta je jiná a pro tebe v tuhle chvíli jediná správná.Nevěš hlavu,má to tak bejt.Pro další chvíli je třeba týhle...hezkej den
mozna to tak je, odklonila jsem se od cesty. Ustrnula.
Každý tvůj čin o tobě vypovídá,každej zdánlivě zanedbatelnej detail tvýho projevu v sobě nese příběh-příčinu i následek,ze všeho se dá číst kým jseš.Mělo by to ale bejt důležitější spíš pro tebe samou,zachycovat střípky a vylepšovat.Žít v pohybu.Né říkat-sorry,ale jsem už prostě taková.Začíná to u toho prvního miniaturního a pro ostatní téměř nezachytitelnýho rozhodnutí dát do guláše o jednu bylinku navíc...to je podle mně cesta
taky nepisu carky hacky. Taky mam hodne preklepu. Pisu prilis pomalu a psani nestiha sledovat beh myslenek. VYpovida to neco o me? A co? Neporadnost? Pohodlnost?
Mhla bych si na klavesnici napsat čarky hačky. Nebo se alespon podivat kterou zrovna mam zaplou. ale vetsinou to nedelam a az se mi misto č objevi 4-ka tak vidim ze pisu blbe.
Došlo mi to ve chvíli kdy jsem to dopsal-proto ta poslední věta.Omluv prosím mou krátkozrakost.Má chyba.
Hacky a carky neni to co si muzeme vsichni dovolit. V Americe klavesnice hacky a carky nemaj. Snadneji tam najdes klavesnici co pise Cinsky znaky nez Ceske hacky a carky. To je vysada klavsnic koupenych v Cechach a ja cesky pisu jen na tento web a kvuli nemu si nebudu obednavat ceskou klavesnici.
O mě nejde Leone,kvůli mě to dělat je až na poslednim místě.Zdáš se mi dost zralej pro posun někam dál,tak mi zajímalo,jestli ty sám necejtíš potřebu se nějak zlepšovat...třeba v tom psaní-háčky,čárky atd.Asi je to blbost...nezlob se,zapomeň na to.
Jaky ocekavas vyvoj u meho psani na klavesnici? Co ti nesedi? Treba se polepsim.
