Komentáře
Přehled komentářů
Nevěřím, že by ratka často odcházela s nepořízenou.Ona vždy měla možnost nabídnout to, co nelze odmítnout.Kromě toho mám pocit, že poslouchat ji je vzrušující. A znám ji. Je to rváček.
A odcházela s nepořízenou...jen bych to trochu doplnil když dovolíš.
na lov na chlapy uz nevyrazim :o)) mam jich doma vic nez dost (4 kusy)
ale kdysi ano. To jsem chlapy lovila s bojovym nadsenim. Hlavne takove, kteri se nechteli nechat. A uskakovali a klickovali. Takove jsem mela nejradeji. Vetsinou jsem si s nimi chvili hrala a pak je zakousla
abych se mohla vyjadrit, dej mi prosim primo link na ten clanek. takhle ho nenaleznu
Jistě Matrix je lákavá představa,vzlášť když ho sami ovládáme,ale i v něm se dá zemřít.
Každá smrt je tragédie a vzlášť ta,která je zbytečná a tento příklad,co jsi napsala bych řekl je přímo o tom.
Doufám,že zítra ráno až bude tvá mysl unikat snům a pociťovat realitu,budeš mít dobrou náladu a tvůj úsměv alespoň na malinkou chvilku ohřeje ten krutý mráz a ošklivost zimy.
Ano,v podstatě s tím posledním písmem obecně jsme zajedno.Já tedy své emoce se snažím kontrolovat a řešit problémy racionálně a s pohledem i s jiné perspektivy než je jen ta má.Tedy ale netvrdím,že se to pokaždé zdaří :-)
Takže si zhubla a opět je tvůj pás podobný pásu vosy? Tak kdy tedy vyrazíš na nějaký lov na nás chudáky chlapy? :-D
P.S. Prosím přečti si ten dopis Davida,co jsem umístnil na kolonku Láska a erotika,moc by mne zajímalo,co tomu řekneš.
Jinak přeji příjemně prožitý příští týden.
Pustili jste se do zajímavé diskuze. Život prožitý naplno iluze není, k iluzi můžme přirovnat nadstandardní životní sny, nebo priority, které si nezaslouží, aby prioritou byly. Říká se, že zbavovat se lpění na hmotných věcech je rozumné, protože nejen odchod ze světa nás může zbavit všeho, čím jsme obklopení. Nejen majetkem si člověk vytváří vazbu. Na všechno minulé a pomíjivé třeba fotkami nebo dopisy a když o to přijde, jako by zmizelo kus jeho života. Není lehké se smířit se ztrátou, jediné co zůstane, jsou vzpomínky a ty mu nikdo vzít nemůže. Já se nijak nesnažím zbavit se lpění na věcech, jen nevím, jestli "lpění" je správný výraz pro to, že mám ráda hezké věci. Klidně je ale můžu po koupi obratem někomu darovat a nedělá mi to potíže. Zbavovat se ale lpění na někom blízkém, je jako zbavovat se vlastního citu. Tady si myslím, že každej kdo má někoho rád, projde údolím slz, když o něj přijde a je to tak správné, jen tak se s tím můžeme vyrovnat. Jsem zčásti taková jak popisuješ sebe Radko, jen se nesnažím nic učit, nic v sobě potlačovat. Když něco bolí, tak vím že nemoc, vztah, cit i láska je opravdová
a ta bolest k tomu patří.
Pro Leviathana: Také jsem četla že Vesmír, naše Země, naše životy a všechno co prožíváme je jen iluze, nebo také hologram. Je to zajímavé číst,
ale nemyslitelné tomu věřit. Jen když bych si třeba řekla, že dnes holograficky v Praze umrzli dva bezdomovci. Mráz je skutečnej a tuhej a to se ráno špatně vstává z postele. Jsi na tom líp, ty můžeš až když chceš. :-D
Diky za prani, dnes jsem venku nebyla ale krasne jsem si uzila dopoledne. ZAcvicila jogu jako kazdy den a uklidila obleceni. Diky bezkam jsem zhubla v poslednich tydnech temer 3 kila takze si konecne muzu na sebe oblect to co si preju :o))
zivot asi iluze neni, spatne jsem se vyjdarila. Ale nase vnimani je zkreslene a poplatne nasim moznostme. nasemu obrazu a emocim ktere si vytveri nase mysl automaticky.
kdybychom nemilovali nase deti a rodinu tak bychom netrpeli kdyz o ne prijdeme. Za tim co jsem psala byla je jendoducha logicka uvaha. tim ze miluju deti automaticky nabaluju i druhou stranku mince. jsou veci pomijive a veci trvale. Spousta veci je jasna jako facka i kdyz si je clovek neuvedomuje, ma je potlacene. zatlacene v podvedomi a ony pak skodi.
Emoce nepotlacuji, protoze moje zkusenost mi ukazala ze je treba je prozit a uzavrit kdyz vzniknou. A cim dal lepe rozumim i mechanismu jejich vzniku. A tim padem se jimi nenecham tolik ovlivnovat. Sice muzu rvat jako zelva ale pak utru slzy a je opet slunicko. nelze je ignorovat, lze jim jen rozumet. A cim lepe jim ruzoumim vice vnitrni svobody mam, prtozoze se jimi nenecham vlacet sem tam jako otrok.
Jsem velice spontanni a emocionalni clovek, spouste veci jsem se musela naucit abych vubec mohla prozivat uvolnenou otevrenost. Abych me moje vlastni emoce nezotrocili :o))
Zdravím a pozdravuji :-)
Víš,jak jsi přišla na to,že naše životy jsou jen iluze?
Vím,že některé filosofické směry a duchovní učení i toto přopouštějí,ale stejně se mi to zdá jako nesmysl.Možná,že jako iluze se to může zdát někomu naprosto jinému - odlišnému,který stojí mimo naše dění a chápání,ale nám jako lidem těžko.Každý si žijeme ten svůj život a každý ho určitě bere jako něco naprosto reálného (nebo aspoň většina) a né jako iluzi,tedy i když v určitých případech(jako například v různých debatách našich politiků) se opravdu může jednat o iluzi,občas při nočním televizním sledování naší Poslanecké sněmovny se mi zdá i o indiánech :-)
Jinak to naše utrpení ve lpění na něčem konkrétním,tak to je přece ryze přirozená věc.
Pokud tedy pomineme naše nejbližší a přátelé,tak máme rádi něco dalšího,třeba to,že něco můžeme sbírat ale i různé maličkosti,které jsou pro drtivou většinu lidí naprosto nezajímavé a bezcenné,tak zrovna pro mne a nebo pro tebe jsou zásadní,máme k nim nějakou citovou vazbu a těžko by jsme se s nimi loučili.
Ono aby jsme byli naprosto připraveni na to,že o toto vše přijdeme i když to stejně stoprocentně víme je velice těžšké z důvodu,že jsme se narodili jako lidé a jak lidé máme všichni emoce.Pokud budeme všechny naše emoce potlačovat a nebo úplně ignorovat,tak to nemůže s každým jednotlivým člověkem dobře skončit.Samozřejmě,že dost svých emocí neustále kontrolujeme ale úplně potlačit všechny naše emoce je alespoň podle mne velice špatné.Na to alespoň v tomto stupni vývoje člověk není scela připraven a je otázka,jestli kdy vůbec bude.
Jinak ti doopravdy závidím,že se ti tohle aspoň pro mne velmi ošklivé počasí líbí a tak ti přeji další krásné dny a Pa.
Diky za prani, pocasi vyborne. Idelani na bezky. Fakt nadherny den.
A podel me je mozne se zbavit utrpeni poznanim. Je to zdanlive jednoduche, ale ve skutecnosti hodne slozite. Zkousela jsem to a neuspesne. jde o to pochopit ze nas zivot je iluze. A nase utrpeni si vytvarime samy. Lpenim. nejdriv si neco oblibime, milujeme a pak na tom lpine a trpime kdyz o to prichazime.
To že jsi to myslela spíše naopak jsem původně nepoznal.Tudíž dobře.
Pak ale tady v tomto druhém příspěvku je alespoň podle mne rozpor.Píšeš za prvé "Utrpení je jen nedostatek poznání" a za druhé "Že se mu nevyhnu.Ani poznáním atd."
Pokud bych měl brát to utrpení jako,že já osobně budu při svém umírání ztrácet materiální věci,tak pak je to asi skutečně o mém nepochopení něčeho,třeba právě toho života.Ale jaké poznání by mne mělo přimět k tomu,abych neprošel utrpením a bolestí smrtí svých nejbližších,tak to tedy opravdu nevím.Jediná "útecha" by mohla být jen v tom,že "poznám" posmrtný život,nebo prostě něco co pokračuje po smrti.Pak je tu ale opět ta otázka - Co když prostě žádné pokračování už není?Ale i tak si nedovedu představit,že já a nebo ty,by jsi nepocítila žádnou bolest nad právě smrtí svých nejbližších a to ani kdyby jsme znaly všechny odpovědi na všechny otázky.
Jinak ještě k té větě "Čím lépe dokážem porozumět životu,tím méně budeme životu vyčítat naše utrpení"
Tady bych taky namítal,a to,že právě tím čím více mu budem rozumět,tak o to více budeme vyčítat samoúčelné násilí,ústrky a další zla někoho na někom
třeba úplně nevinném.Přece zlo nejde omlouvat porozuměním životu.Já osobně na žádný osud nevěřím a proto jsem přesvědčen,že každy si svůj život ovlivňuje sám,myslím tím,že nám ho neovlivňuje někdo zhůry - viz maior.To,že osudy nás všech ovlivňují různé okolnosti jiné,tak to už je ale jen v lidských rukách :-)
Zdravím a přeji hezký víkend i navzdory počasí.
minila jsem to spise naopak. Zei kdyz si budes myslet ze vse bude jen ruzove a svet kolem tebe jenstastny tak te druha strana dostihne. Nezavisi to na tvem chteni.
TAkze i kdyz budes mit vse na svete tak o to jednou prijdes a umirat budes stejne jak ses narodil. To je to utrpeni, ze ti budou postupne brat vse na cem sis zakladal :o))
Utrpeni je jen nedostatek poznani. Rekla bych ze je to nase hloupost. Cim lepe dokazem porozumet zivotu tim mene budeme zivotu vycitat nase utrpeni.
Nekolikrat jsem premyslela nad tim, ze miluju svoje deti, sveho muze, svuj zivot a ze by to byl utrpeni kdybych o to nahle prisla. Fur jsem zkousela tohle lepsni ze sebe nejak setrepat jakoze preventive :o)) abych zjistila ze to proste nejde. Ze kdyby se jim neco stalo tak tim utrpeni projit proste musim. Ze se mu nevyhnu. Ani poznanim, ani studiem, ani cvicenim, ani utekem. Proste je to nevyhnutelne. Pokud lpim na necem.
Chci se jen zeptat.Čím více bude člověk trpět,prožívat bolest a agonii,tak bude jeho poznání popřípadě povznešení větší?
Pokud ano,tak ještě musíme vycházet z toho,že po smrti ještě něco je,ale co když už opravdu nic není a smrt je definitivní ukončení.Pak ten člověk trpěl naprosto zbytečně.Co když takový člověk,který něčemu takovému věří nepřijme utěšující léky a ani třeba lékařskou pomoc a jen v naději na něco lepšího a většího čeká a trpí,a posléze umře a konec.To je trošku děsivá představa :-)
si vytvarime sami tim, ze neco posuzujeme a vnimame(prlozime si) jako bolestive. Ze chceme aby se veci nemenily aby nam ukazovly jen svoji sladceruzovou stranu.
Ale vse ma obe strany. tu sladkou i tu hořkou.
nemam obavy z budoucnosti. STejne vsichni jak si tady povidame zemreme. nase deti taky zemrou. a nasi pratele taky zemrou stejne jako zemreli vsichni pred nami.
muzueme se kochat krasou nocni oblohy i krasou zeme ale jsou to jen pomijive pozitiky. Casem na smysly zacnou slabnout a oci prestanou videt a nam bude vse odebrano. A to jedine co nam zbyde je cesta k zaniku. jinak nam nezbyde nic.
Na tuto cestu se musime pripravit, nepripraveni budeme trpet.
Lhostejno jak krasne vnimamem nasi zemi a nase nebe. Kazdy trpi sam za sebe, kdyz o to vse prichazi. neni nic jednodussi nez umrit hned a vyhnout se utrpeni. Ale tim se clovek vyhne poznani a jen skrzeva poznani muze presahnout vlastni smrt. TEda doufam :o))
Drahá Saty,moc mě potěšilo Tvé video výše zveřejněno a myslím,že by si to měli prohlédnout všichni ti,kteří mají nějaký - je jedno jaký problém.I když se tím nic nevyřeší,stejně si myslím,že každého kdo si to video pustí musí přepadnout úzkost i láska dohromady.Je to nádhera dívat se na něco tak krásného a nádherného a přitom vědět,že třeba za pár stovek,možná desítek let už to nebude takové jak to je teď.Nemyslím,že by se měla stát nějaká pohroma,či konec světa,ale myslím na to,že už teď se ví za jak dlouho se vykácí prales,vyschne některé moře,roztají ledovce,zvednou se oceány tak,že zaplavý celé města,roztrhají se velkolepé díla jménem přehrady a mě to kolikrát připadá,že lidé o to doslova usilují...Nedivím se že jsou záplavy tam kde nikdy nebyli,že jsou sněhové přeháňky tam,kde nikdy nepadla ani vločka,sucha tam kde vždy byli bažiny...Vše je tak divně překroucené...Je mi z toho moc smutno - není jak pomoci,není -UŽ- jak pomoci...Jestli se pletu,tak mě někdo,prosím,opravte...Doufám,že mě opraví velký počet lidí...Doufám - Váš Lucius
To všechno proto, že právě o Vás dvou vím, jak se se smutkem umíte porvat. Nikdo kolem Vás nepozná, že je Vám těžko.
clovek je takovy jak to v ten moment vnima. Takhle teda a priste jinak. nenina tom nic divneho
Nějak mi prostě nesedí vaše argumentace. Nesedí mi k Vám takovým, jak Vás znám. Zdá se mi, že umíte být o hodně víc nad věcí. Ale nechci se tvářit jako neomylný.
To se mi nezdá, řekla bych, že jsme na svým, jen se tam pokaždý jinak pohybujeme.:-)
to myslis jakoze jsme na cizim? KOmu to patri? :o))
Chvilku se mi zdálo,že nehrajete na svém hřišti. A zdá se mi to furt. Já Vás znám jinak.
Já to napsala blbě.......i vejskání je emoce....., sice by byla v tomto případě kapánek zvrácená........správně mělo být........na koho mám vazbu, rozhodně mě to nenechá v klidu.
a to "Pokud mi někdo" mi tam vlítlo, ani nevím jak. To jsou mi věci.....:-D
Nó, nevím asi všeho s mírou. Ve smutku se rozhodně nepatlám ale pokud mi marodí někdo, koho mám ráda a na koho mám vazbu, rozhodně radostí nevejskám. To bych byla stroj bez emocí.
Přemýšlela jsem ještě nad tím, co jsem napsala, proč to tak je. A už jsem to myslím i psala.Jen ne tak rozvinutě.
Naučila jsem se smířit se smrtí, že je to normální koloběh atd. Ale pořád ještě neumím být klidná, když mi někdo odchází, t.j. stav nekokonavý. Myslím si, že umírání bolí a jak mám vazbu, tak mě bolí taky. Když nastane smrt, uleví se mi. Páč si myslím, že už nic nebolí jeho a ani mě.
A že se zasteskne, je taky normální, jednou jsi s někým žila, někoho měla ráda. Normální lidská emoce, nic víc, nic míň. Jinak mý pocity vysvětlit neumím.
Na tvůj blog se, Ratko, dostanu asi až za dlouhých zimních večerů, teď je sice trochu volněji, ale ne zase až tak moc. :-)
Pokud mi někdo
u me na blogu to resim taky a opravnene mi bylo naznaceno ze patlat se ve vlastnim smutku je sobectvi. coz teda je. a tak si to beru k srdci :o)))
To si říkám taky a furt, ale když přijde okamžik, kdy vím,že se budu muset rozloučit s někým, koho mám ráda, není mi dobře po duši. S tímhle jsem se pokoušela na sobě pracovat snad nejvíc. Dopracovala jsem se k tomu, že je mi blbě,když odchází, ale poměrně dobře,když odejde. Nemám ráda tu odcházecí fázi. Vždycky jsem psala, že mě bolí zároveň a potom se uleví, taky zároveň. To ale neznamená, že se pak nezasteskne.
clovek bude na konci zivota pohlizet do oci smrti a odevzdavat sam sebe. bude z nej odebirano a nakonec se stane soucasti noveho zrozeni. A je uplne fukt ze ho nesnime my samy :o)) to je jen iluze oddeleni. nam se zda ze jsme sve mrtve pochovali ale pokud jsme je spopelnili tak je dychame a pokud jsme je pohrbili tak je pijeme a jime. stejne jako nase potomstvo bude zit z nas a jejich potomstvo z nich.
proc narikat nad mrtvou kocickou ci pejskem, kdyz vsechny nase deti umrou. Stejne jako my. a neni to nestesti ani zadne zlo. je to zakon prirody. uplne prirozena vec.
je zakladni kolobeh prirody. neni to nic dobreho a ani nic zleho. kdyz neco roste tak odebira z okoli (zije na ukor) a kdyz to zanika tak opet to co odebralo dva zpet (vraci to dalsim kteri ziji na jeho ukor) ale to zit na ukor je relativni. Protoze odebirani a davani jde porad ruka v ruce. bere a dava se furt z toho sameho. kdo se dokaze divat skrz stoji mimo dobro a zlo.
je pro nekoho dobro a pro jineho zlo. nekdo ztrati tisickoveku a umira hladem a jiny hladem umirajici tu tisicovku nalezne a naji se.
takhle nejak vidim vztah dobra a zla. Jeden do druheho se vlevaji a prelevaji. Podle toho z ktre strany se divame vnimame veci jako dobre nebo spatne. Narozeni ditete muze byt zlo (opet jsme do sveta vyslali jednu budouci mrtvolu) nebo dobro (zatim jeste fut zije)
Zlo je, když sáhnu do kapsy a ona je prázdná. Dobro je, když sáhnu do druhé a prachy jsou tam.
Teď vážně. Nevím jestli existuje fakticky nějaká rovnováha mezi dobrem a zlem nebo je to stav, ke kterému se chceme přiblížit. Výroky typu, že kdo nepoznal bolest nepozná radost, že neví, co je být sytý ten kdo neměl hlad vypadají sice moudře, ale jsou k ničemu.
přemýšlela jsem nad tím... Jde stvárnit zlo i dobro, ale jedině společně. Protiklady + a -... Jing a jang...atd atd atd. Zajímavé
ale vlastně...Nevěděla bych ani jak stvárnit dobro.
jen mě to tak napadlo, když jsem si prohlížela obrázky, které jsou výš. Nevěděla bych jak ho stvárnit... I lidské vlastnosti jdou nějakým způsobem stvárnit. V tomhle případě bych nevěděla, co (třeba) nakreslit. Dřívě nejspíš čerta nebo nějakého zlého čaroděje. Teď když se nad tím zamyslím...nevěděla bych.
